Otázka: věk: 23; stav: panna

Podobný případ jsme už probírali na www.poradte.cz.

Nemyslím, že nutně o něco přicházíte...

hezký den.

 

Jak píše kolega, už jsme to probírali. O nic nepřicházíte. Všechno chce čas a správnou náladu, správnýho partnera, správné místo. I moje oblíbené - všeho s mírou.

Hodně štěstí

 

to neni pravda ....sukajte o sto pero!!cim vic zkusenosti tim lip... takze mrdejte mrdejte a mrdejte!

 

Ve čtrnácti je rozhodně brzy,ale v tvém věku?Mám na to jiný názor než ty co tu zatím zazněly a to takoví,že bohužel nevíš o co přicházíš.Ale to je ostatně jenom tvoje věc a jenom můj názor.Čauky

 

čím dříve dívka začne se sexem, tím pravděpodobnější je, že je nezralá, má dost velké mindráky a neváží si sebe sama. Takže hlavu vzhůru!

 

Moje součastná přítelkyně byla panna ještě ve 24 a rozhodně není žádná šereda takže vlastně Tvůj případ. Sama tvrdí, že čekala na toho pravého a když jsme se potkali zase (známe se už víc ja 10 let) všechno změnily za pouhé tři týdny. Rozhodně si však víc cením 20 a více leté panny než 19ti lété matky 4 ročního dítěte

 

Pozdrav zo Slovenska.

lolla.

Ak hovoris pravdu- o com pises- nemas sa za co hanbit.Svet je obrateny naruby a tak to vyzera. Niet poriadneho manzelstva - cest vynimkam, aby som niekoho neurazil- o nic si zatial v zivote neprisla. A ked to skutocne raz pride, myslim ze to budes mat dobre premyslene a ten vyvoleny bude hrdy na to dievca, ktore mu darovalo svoje panenstvo...Drzim ti palce, aby si v zivote mala stastie...

Laser.

 

věk: 16, stav: rozhodně ne úplně při smyslech; myslím si, že to moc řešíš - totiž, když o tom sem píšeš, asi tě to dost trápí (ne-li rovnou "sere"- ale to je kravina. Nezaspalas. Prostě máš jiný tempo než dnešní skvělá společnost, kt. je pořád strachy podělaná, že jí něco uteče, a proto to děcka dělaj už ve čtrnácti(vliv společnosti) - zdůrazňuju, že jsou to ještě děcka(včetně mě. Ty seš dospělá, proto nebuď smutná nebo strachy podělaná jako ta děcka, co se bojí, že jim něco uteče a tak si kurví život už dopředu a vstaň od kompu a zajdi si někam, třeba na blbou procházku a popřemýšlej o tom, čím to je a co ti vlastně doopravdy vadí. Všechno má svý řešení, hergot, tak jestli se cítíš osamělá, najdi si kámoše, od toho se odvíjí všechno. Nevím, třeba jen čekáš na toho pravýho, třeba čeká on na tebe, ale to rozhodně nezjistíš tím, že budeš dřepět doma....(-no, možná doma normálně nedřepíš, ale pro ten případ, kdyby jo...... Neznám tě = nejsem o nic moudřejší než ty, ale kdyby sis o tom chtěla nějak víc pokecat, napiš na mejl.... Ale sakra, nebuď smutná, to je to poslední, kvůli čemu by se měl člověk trápit - panenství.

 

Až "přijde" ten pocit, že teď je ta správná chvíle, tak to bude přesně ta správná chvíle.

 

Já jsem byla panna do 20 a vůbec mi to nevadilo. Do té doby jsem nepotkala toho pravýho a přijít o to někde v hospodě na Wc nebo v parku tak po tom jsem fakt netoužila. A abych řekla pravdu tak jsem se na to ani necítila (až asi v 19 letecjh) PAk jsem poznala svýho ted už manžela, a po 2 mes. známosti jsme se spolu poprvé milovali.
Opravdu to neřeš, třeba to na tobě jde vidět. Až toho pravého poznáš tak to ucítíš. MAnžel to ví že byl můj první a váží si toho - prý lepší než ty holky co o to přijdou ve 14, a do 20 let se stihnou vyspat každý týden s někým jiným.

 

Čau, když jsem se seznámil s mojí ženou, tak už panna nebyla. Jsem z toho moc zklamaný a mrzí mě, že jsem nebyl první. Je super, mám ji moc rád, s žádnou bych ji nevyměnil, ale toto mě moc mrzí. Nemůžu se s tím vyrovnat. Je mi 33 let a jsme spolu už 14 let.